cesta

18. april 2013 at 19:57 | ites. |  Londýn a jižní Anglie 2O13
Jo,jasně,teďka si asi většina z vás řekne "Dělá si srandu? Ona byla v Anglii,ale radši nám bude vyprávět
 o cestě!". Věřte mi, že ta cesta stála vážně za to.

Cesta do Británie byla úmorná a dlouhá (ostatně jako všechny cesty). Naštěstí jsme si s Kačkou zabraly skvělý místa - hnedka za zadníma dveřma. Měli jsme tam takový to zábradlí a telku přímo před nosem, takže kdykoliv jsme si potřebovali sednout nějak jinak, tak jsme si lehly na záda, nohy hodily před zábradlí a jenom tak ležely. No, cestou tam jsme jeli SRN, Belgií a Francií.
Vážně, já už v zahraničí nemůžu nakupovat. V Německu jsme stavili u benzínky a já si tam kupovala bublinkatou Milku (nejlepší čokoládaDalší taková "skvělá" věc se mi stala v Belgii. Byla noc a já jsem dostala u benzínky chuť na kafe. Přišla jsem k tomu automatu a asi rok si tam vybírala, co si dám (nejlepší bylo, že jsem ani nevěděla co je co,protože tam bylo všechno napsaný ve francouzštině), a tak jsem vsadila na jistotu a zmáčkla jsem čudlík, u kterýho bylo napsáno "latte". Těšila jsem se,jak si na tom pochutnám, ale skutek utek. Místo kelímku plnýho voňavý mléčný pěny tam byla jenom půlka kelímku kafe bez mlíka. Tak jsem se na ně nasrala a za odplatu jsem jim ukradla plnou hrst cukrů v pytlíčku.
No, ale převážná většina těchhle příběhů se stala v noci. Vraťme se zase zpět do odpoledne,kdy jsme přijeli do Německa. Nejdřív vám musim říct, že se mi v Německu strašně moc líbí ty značky. Miluju německý nápisy a vlastně i němčinu. Ve škole mi jí sice zprotivují, ale když slyšim mluvit Němce, tak je to vážně radost si to poslechnout. Co mě asi nejvíc udivilo bylo to, že tam byly skoro všude větrný elektrárny. Vážně, skoro 3/4 okolí dálnic bylo pokryto vrtulema. Další co se mi tam ohromně moc líbilo bylo město Frankfurt nad Mohanem. Strašně moc mě zaujalo to jejich ohromný letiště a to moderní hlavní nádraží. V Belgii mě zase prozměnu udivily ty divný oranžový lampy,který nesvítily normální žlutou jako u nás. U nich svítily oranžově, až mi občas připoměly pomeranč.
Během celé cesty jsem naspala asi 20 minut. Důvod? Ti,co seděli vzadu hrozně,ale vážně HROZNĚ řvali, takže se kvůli nim skoro nikdo nevyspal. No, ale zase tak moc mi to nevadilo. Poslouchali jsme s Kačkou písničky a když jsme se po těch 20ti minutách probudili (což bylo asi něco okolo 2h ráno) tak jsme si tam zpívaly a diskodravčily. Byla to sranda.
Ve 3:25 nám odjížděl vlak do Anglie. Nejdřív jsme ale museli přes pasovou kontrolu. Když jsme přijeli k hranicím,tak se tam ty securiťáci hrabali nějakejm Francouzům v kufrech. To všechny celkem vyděsilo. Když jsme dostali pokyn k vylezení z autobusu, tak jsme si vážně mysleli, žýe nás chtěj prohledat, ale naknec jsme šli jenom ke kontole pasů. Všichni prošli a tak jsme vyrazili do tunelu. Musim říct, že to bylo zajímavý. Všechny auta a autobusy zavřeli do velkýho vagůnu s přepážkama. To bylo všechno. Kdybysme nekoukaly s holkama z okýnka, tak bysme ani nepoznaly že jedeme. Vlastně jo, poznali. Všem toiž zalehly uši a některejm bylo špatně. No, když jsme vyjeli, tak nás uvítala ..ehm.. tma. Okolo 5h ráno jsme stavili na benzínce. Já jsem si nandávala čočky, a protože jsem už nemohla s čočkama spát, tak jsem si šla koupit do Mekáče kafe. Prvně mě tam obsloužil takovej nevlídnej kluk, takže když jsem zjistila, že nemám mlíčka, tak už se mi tam nechtělo vracet. Nakonec jsem ale šla a udělala jsem dobře. Byla tam tkaová holka,která se na mě hnedka usmívala. Když jsem jí řekla, že bych chtěla jedno malý mlíčko do kafe, tak mi dala rovnou 4 A JÁ NEMUSELA ZA NIC PLATIT! Chápete to?? U nás dáte za jedno mlíčko někde 6 kč, ale tady za to nechtěli nic. To mě hrozně potěšilo a od týhle chvíle jsem měla Angličany ráda.
Když do autobusu začaly dopadat první sluneční paprsky začalo dopadat matný světlo,který vycházelo z podmraků, uvědomila jsem si,že vlastně jedeme v levym pruhu. Bylo to divný a chvíli mi z toho bylo blbě. Ale za nějakej ten čas jsem si zvykla a bylo to fajn. Rozhlížela jsem se po ostatních autech a užívala jsem si pocit,že jsem jako jedivá vzhůru, když v tom jsem uviděla svůj první cihlovej baráček v životě. Za ním byl další a další a já si připadala jako v ráji. To o čem jsem dřív snila bylo přímo předemnou a já si ten pocit užívala jak nejvíc jsem mohla...

No, tak tohle bylo shrnutí mojí cesty na ostrov, takže tak. V následujících dnech čekejte další zážitky a události z Anglie :)
Teďka k fotkám. Z cesty jic moc nemám, protože většina je rozmazaná a nebo tam jsou zaostřený kampky na skle místo foceného objektu. Ale i tak jsem ráda za to málo co tam mám :))

Naše skvělózní místo. U horního okraje můžete vidět i televizku. Btw. ta zelená věc je můj polštářek :D

Dooojčland, Dojčland!


vrtule everywhere.

nějaká velká řeka v Německu

Původně jsem myslela že he ti nádraží, ale teď si nejsem jistá.
Franfuuuuuurt :33

mňamka ^^

Jak už jsem řikala, moc jich nemám, takže doufám že vám bude stačit i tohle málo :)
iteeeeees.
 


Comments

1 vendy vendy | Web | 19. april 2013 at 14:25 | React

no, já k němčině moc kladný vztah nemám, ikdyž jsem si nedávno řekla, že by se mi i v Německu nebo Rakousku líbilo žít:) přijde mi to tam hezčí, než tady. maj lepší silnice a tak vůbec:D.)))
jo, i cesty jsou vskutku (:D ) zajímavé.
a úplně tě chápu s tím momentem, kdy poprvý spatříš anglický domy<3333333333333333333333333
nikdy nezapomenu!

2 Caroline Caroline | Web | 19. april 2013 at 19:34 | React

Jé, já taky byla v Londýně tenhle rok :3 a Dojčlandem jsme taky projížděli :DD Jinak, hned jsem si všimla textu v horním menu o Starbucksu. Mně místo 'Caroline' napsali 'Caros' :DDDDDDDDDDD

3 dajta dajta | Web | 20. april 2013 at 10:31 | React

když jsem jela do anglie , jela jsem tím samým busem a přes stejná místa. :)

4 Liven Liven | Web | 20. april 2013 at 15:14 | React

Když jela moje ségra do Anglie, tak jely úplně stejně jako ty. mimochodem krásný blog :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama